V úterý 24. září přijelo divadlo Víti Marčíka za námi do školy. Tělocvična se proměnila na divadlo a my jsme se stali diváky. A dále naše dojmy.
Barča: V úterý jsme byli v divadle. Ten pán přijel sám, bylo mi to divné, ale představení bylo nádherné, O šípkové Růžence. Říkal, že neumí zpívat, ale nepřipadalo mi to, dokonce zahrál na dvě flétny najednou, uměl hrát i na kytaru. Připadal mi hodně vtipný a měl smysl pro legraci.
Nelča V.: Já si myslím, že si pan Marčík divadlo o Růžence dobře připravil, také dobře hrál. Líbilo se mi, jak hrál s loutkami.Bylo jich šest, byly tam i sudičky Anežka, Alena, Alžběta a zlá sudička s dlouhým nosem. Pán měl s sebou bedýnku a na ní třeba hrad. U každé loutky měnil hlas. Líbilo se mi, že jsme tleskali, mlaskali a tancovali jsme nějaký taneček. Také jsme tleskali, abychom pánovi poděkovali.
Terka: Na divadle mě zaujalo, že ten pán pracoval úplně sám a líbilo se mi, že hodně spolupracoval s diváky. Také se mi líbilo, jakou měl ten pán kuráž, protože stoupnout si jen tak před tolik lidí a začít tam hrát divadlo, určitě nebude lehké. Divadlo se mi líbilo, bylo poučné a vtipné. Také mě docela zaujalo, že ten pán si přiznal, že už je docela starý. Divadlo bylo fajn, myslím, že to za ty peníze stálo.
Adam: Mě pobavilo, jak pán pískal na dvě flétny. Líbily se mi loutky, krásné bylo i namalované pozadí. Líbilo se mi, že nás zapojil do představení, byl vtipný.
Tom N.: Představení bylo hezké, pobavilo mě zapojování nás do divadla a loutky. Změnil bych naše chování, protože jsme křičeli. Libily se mi ještě kulisy a jak pán říkal, že není hudebník a hrál slušně na flétny a na kytaru.
Microsoft 365